Rozšířený web Okresního mysliveckého spolku Jihlava

Způsob kontroly ulovené zvěře

Povinnost označovat každý kus ulovené spárkaté zvěře nám ukládá zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění, který v § 49 odst. 1 určuje, že každý kus ulovené nebo nalezené zužitkovatelné zvěře musí být ihned po ulovení, dohledání, nebo po nalezení označen nesnímatelnou plombou. U ostatní zvěře ulovené na společných lovech, nebo dohledané po společném lovu, musí být při přepravě více než 10 ks vystaven uživatelem honitby lístek o původu zvěře.

V odst. 2 zákon stanoví, že druhy plomb, lístků o původu zvěře a náležitosti spojené s nimi stanoví vyhláška.

Zákon tedy stanovil co se musí dodržovat a vyhláška č. 244/2002 v části 5 určuje jak se to musí dodržovat.

Vyhláška v části páté:
V § 25 v odstavci 1 popisuje jak vypadá plomba, jejíž vzor je uveden v příloze vyhlášky

Zpět na Menu

V § 26 odstavci 1 stanoví, že lístek o původu zvěře je zhotoven z papíru a je přílohou vyhlášky.
V odstavci 2 se stanoví, které údaje se do lístku zapisují (číslo plomby, název honitby, kde byla zvěř ulovena, jméno a název uživatele honitby, datum a hodinu ulovení nebo nalezení zvěře, její druh a pohlaví. Lístek slouží i k záznamům o pohybu zvěřiny ke konečnému zpracovateli. U přepravy ostatní zvěře ulovené na společném lovu se číslo plomby samozřejmě neuvádí.

Zpět na Menu

V § 27 je řešeno vydávání plomb a lístků o původu zvěře orgánem státní správy v myslivosti uživateli. Počet plomb vydaných uživateli honitby není libovolný ale vychází z písemné výzvy uživatele honitby - žádosti o vydání počtu plomb a lístků o původu zvěře.
Žádost se podává po předání odsouhlaseného, dohodnutého nebo určeného plánu mysliveckého hospodaření (§ 36 odst. 3), případně s přihlédnutím k tomu, že pokud nejsou pro některé druhy spárkaté zvěře stanoveny minimální a normované stavy, lze po vyjádření orgánu státní správy myslivosti u těchto druhů zvěře lovit samičí zvěř a samčí zvěř do stáří 2 let ve stanovené době lovu bez omezení a bez vypracování a projednání plánu (§ 36 odst. 5).
Počet plomb a lístků může plán převyšovat až o 30%, pokud mezi orgánem státní správy a uživatelem honitby nedojde k jiné dohodě. Při stanovení počtu vydaných plomb a lístků o původu zvěře se přihlíží k počtu nespotřebovaných lístků a plomb z předchozího období a může na tomto základě požadovaný počet snížit, nebo plomby a lístky nevydat, pokud počet zbylých lístků z předchozího období je dostatečný k pokrytí plánu odlovu. Při změně plánu a spotřebování všech lístků vydá po kontrole orgán státní správy plomby a lístky za stejných podmínek, jak bylo uvedeno. Plomby a lístky se předávají protokolem o předání, který podepisuje pověřená osoba za orgán státní správy jako předávající a osoba pověření uživatelem honitby jako přejímající.

Zpět na Menu

§ 28 upravuje povinnosti při evidenci plomb a lístků o původu zvěře. Orgány státní správy myslivosti vedou evidenci přijatých, vydaných a vrácených plomb a lístků o původu zvěře odděleně pro každého uživatele honitby.

Protože základní balení plomb je po 20 kusech, jsou počty vydávaných plomb a lístků násobkem tohoto počtu. To umožňuje evidenci doplnit o štítky z jednotlivých balení která byla předána uživateli.

Uživatel honitby před započetím lovu vydá každému lovci proti podpisu počet plomb a lístků o původu zvěře odpovídající povolence k lovu a vede o tom evidenci. Při společných lovech spárkaté zvěře může označení zvěře (§ 49 odst. 1 zákona) zajistit myslivecký hospodář.


Evidence plomb a lístků vedených orgánem státní správy, nebo uživatelem honitby obsahují pořadové číslo zápisu, datum vydání, čísla plomb, označení osoby, která plomby vydala, a osoby, které byla plomba vydána, datum převzetí plomby, podpis předávající osoby a podpis přejímající osoby. Obdobné údaje obsahuje evidence o vrácených plombách a lístcích. Lístek o původu přepravované drobné zvěře, musí uživatel honitby opatřit evidenčním číslem a tato čísla vydaných lístků uvést do evidence místo celkového počtu vydaných, popřípadě vrácených lístků o původu zvěře.

Zpět na Menu

§ 29 určuje, že se plomby zatažením na nejzazší místo připevní za Achillovu šlachu na libovolné zadní končetině, ulovené, jinak usmrcené nebo nalezené zužitkovatelné spárkaté zvěře. Pokud by to nebylo možné, plomba se připevní za některé žebro hrudního koše spárkaté zvěře. Plomba nesnímá tak, aby nebyla porušena její celistvost, včetně upnutí zatahovacího pásku do bezpečnostní vkládané kleštiny.

Zpět na Menu

Zákon dále stanoví, že Uživatel honitby může prodávat jen zvěř, zvěřinu a jiné části zvěře pocházející ze své honitby; o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě je povinen vést evidenci, že při prodeji je povinen postupovat podle veterinárních předpisů, že ke každému kusu zvěře spárkaté musí přepravující osoba mít u sebe vyplněný lístek o původu zvěře, z něhož je patrné datum ulovení a honitba, v níž byl kus uloven, a číslo plomby, že lístek o původu zvěře je přepravující osoba povinna předat příjemci zvěře a příjemce zvěře je povinen uschovávat lístek o původu zvěře a sejmutou plombu 1 měsíc ode dne převzetí, podnikatel obchodující se zvěřinou nebo zvěřinu spotřebovávající k pohostinské nebo jiné činnosti do 6 měsíců ode dne nabytí zvěře. Pokud je u některých druhů zvěře doba lovu rozdílná podle jejího pohlaví, smí být zvěřina nakupována od uživatelů honiteb jen tehdy, lze-li bezpečně určit pohlaví kusu. Přeprava živé zvěře po provedeném odchytu může být prováděna jen po splnění požadavků stanovených veterinárními předpisy.5) Mláďata zvěře spárkaté do věku 6 měsíců mohou být přemisťována pouze s matkou.

Zpět na Menu

Tolik zákon a vyhláška.
A jak má hospodář řešit některé konkrétní případy v zákoně neuvedené?

Může se stát, že hospodář vydá plombu a lístek členovi, který zemře před jejich použitím. Pozůstalí plombu ani lístek nenajdou. Jak to vyřešit, aby neměl problémy při případné kontrole?
Lze to vyřešit zápisem o tom co je příčinou, že plomba a lístek chybí. Zápis spolupodepíší myslivecký hospodář a statutární zástupce uživatele, u MS dále předseda revizní komise.

Pokud lovec, ztratí plombu, lístek nebo obojí, podepíše čestné prohlášení o ztrátě, který předá uživateli honitby, který zajistí zápis obdobně jako v předchozím případě. Za případné zneužití plomby a lístku o původu zvěře v tomto případě uživatel honitby nenese zodpovědnost. Původ zneužité plomby lze jednoznačně prokázat. Podle jejího čísla se dá v organizaci zajišťující její distribuci zjistit, který orgán státní správy ji obdržel, tam pak lze jednoduše zjistit, kterému uživateli honitby byla předána a kdo ji převzal a z evidence u uživatele lze zjistit konkrétního lovce, který plombu převzal. Proto při své budoucí činnosti dbejte na to, aby pro prohřešky proti stanovené evidenci nepadla vina na vás.

Zpět na Menu

Historický vývoj zbraní

Zbraně se v průběhu věků vyvíjely od kamenů, kyjů a oštěpů přes praky, luky a kuše (kuše se používaly od 14. století) k dnešním palným zbraním.

Z chladných zbraní mají v součané myslivosti uplatnění pouze různé varianty loveckého nože a lovecký tesák.

Ve 14. století se do Evropy rozšířilo používání střelného prachu (v Asii, pravděpodobně v Číně nebo Indii nebo v Arábii byl vynalezen kolem roku 1000 n.l.) a s rozvojem zpracovatelských technologií se začínají vyrábět palné zbraně pro vojenské účely. U nás se začaly ve větší míře používat během husitských válek.
Název palné zbraně se vztahuje ke zdroji energie pro střelu - spálení střelného prachu. Černý střelný prach má složení: 75% ledku draselného, 10% síry a 15% dřevěného uhlí.
Hlavně prvních ručních palných zbraní byly kovány ze železa nebo odlévány z bronzu a měly hladký vývrt. Nabíjely se ústím hlavně (prach, utěsnění a střela) a odpalovaly přiložením žhavého uhlíku k prachu na pánvičce, která byla spojena s nábojovou komorou ve které byl černý prach.

Zpět na Menu

V 15. století se odlehčené hlavně začaly opatřovat jednoduchou pažbou a doutnákovým zámkem vynalezeným před r. 1440. Sestával ze skřipce držícího zapálený doutnák (koudel) a ze spouště. Použití pažby a doutnákového zámku umožňovalo mířenou střelbu v přesně chtěném okamžiku a palné zbraně se začaly používat v lovectví. Dým z hořícího doutnáku a jeho žhavý konec plašily zvěř a použití k lovu ovlivňovalo počasí.

Zpět na Menu

Lepší uplatnění k zážehu palné náplně ve zbrani měly zámky konstruované na principu křesadla. V 16. století to byl kolečkový křesací zámek (něco podobného jako dnešní cigaretový zapalovač s křesacím kamínkem). Na zdrsněné ocelové kolečko se přitiskl křesací kámen. Při stisknutí spouště se kolečko uvolnilo, ocelová pružina jej roztočila a z křesacího kamene vyletovaly jiskry, které zapálily prach na pánvičce. Oheň z pánvičky prošlehl zátravkou k prachové náplni v hlavni. Kolečkový zámek se natahoval klíčem a jeho natažení nebylo pohotové. Byl výrobně dosti složitý a drahý. Ve vlhku a mlze nebyl zcela spolehlivý.

Zpět na Menu

Na počátku 17. století byl vyvinut jednodušší a spolehlivější křesadlový zámek s ocílkou. Při dopadu pazourku upevněného v palečníku na pevnou ocílku došlo k vykřesání jiskry, která zapálila prach na pánvičce. Byl pohotový a relativně spolehlivý. Křesadlový zámek s krytou pánvičkou (tzv. francouzský) byl spolehlivější i za nepříznivého počasí a používal se až do 19. století, kdy byl nahrazen perkusním zámkem.

Zpět na Menu

Zpočátku se hlavně nabíjely pouze jednou střelou (první kulovnice). Při lovu drobné zvěře se hlavně začaly nabíjet i několika střelami současně a v 16. století začaly také vyrábět k tomu účelu uzpůsobené zbraně - první brokovnice.

Zpět na Menu

V r.1820 vynález použití třaskavé směsí umístěné na dně kalíšku - perkusní zápalce umožnil zhotovení perkusního (nárazového) zámku. Perkusní zápalka se umisťovala na komínek - piston opatřený zátravkou spojenou s prostorem prachové náplně. Bicí kohout svým dopadem vyvolal explozi zápalky, která přes zátravku zažehla prach v nábojové komoře.

Zpět na Menu

Největší nevýhodou zbraní nabíjených ústím hlavně - předovek byla zdlouhavost nabíjení, nutnost nabíjení dlouhých zbraní ve stoje a nemožnost nabíjení v dešti.Jako řešení se jevilo nabíjení přímo do nábojové komory od zadu. V 17. a 18. století vyvinutá řešení nabíjení ze zadu vždy potřebovala zdlouhavé oddělené vkládání střely, ucpávky a prachu, vsypání prachu na pánvičku. Doba nabíjení se o něco zkrátila ale vliv povětrnostních vlivů odstranilo až použití zápalky vkládané na piston.

Řešením, které urychlilo přebíjení, bylo spojení střely, prachové náplně a zápalky a vytvoření tzv. jednotného náboje. V první polovině 19. století byl vynalezen a vyroben náboj pro jehlové pušky. Náboj se skládal ze střely a prachové náplně spojené spolu papírovým nebo bavlněným obalem – smotkem, který spojoval střelu s prachovou náplní. Zápalka byla umístěna u dna střely uprostřed náboje. Úderník - dlouhá jehla propíchl obal náboje a prachovou náplň a napíchnutím zápalky opřené o střelu ji inicioval.

Zpět na Menu

V r. 1832 byly vyvinuty náboje se zápalkou Lefaucheux (lefoš). Nábojnice byly vyrobené z papíru s kováním nebo celokovové a zápalka byla umístěna kolmo k podélné ose nábojnice u obvodu jejího dna. Tu napichoval kolíček, který přesahoval obvod dna nábojnice, na nějž dopadal bicí kohout.

Zpět na Menu

V roce 1845 byl vynalezen Francouzem Flobertem jednotný náboj s okrajovým zápalem, který se udržel v používání až do dnešních dnů pro flobertky a malorážky.

Zpět na Menu

V 60. letech 19. století byly vynalezeny zápalky pro středový zápal (Berdan a Boxer).
Zápalky pro středový zápal (Berdan, Boxer, Gevelot aj.) dosahují kromě usnadnění výroby nábojů i vyšší účinnost při zážehu prachu. Náboje se středovým zápalem byly vhodné pro seriovou výrobu a zejména měly výhodu ve snadném použití v opakovacích zbraních, jejichž vývoj byl tak velmi urychlen. Opakovací zbraně tak začaly po roce 1880 postupně nahrazovat zbraně jednorané. Náboje se středovým zápalem postupně vytlačily předchozí typy jednotných nábojů (mimo nábojů pro flobertky a malorážky).

Zpět na Menu

V polovině 19. století se začaly vyrábět celokovové - mosazné nábojnice a v jeho poslední čtvrtině byly masivně nasazeny u kulových nábojů k hromadné strojové výrobě. Jejich přesnost umožnila zavedení standardizace rozměrů nábojnic a nábojových komor jednotlivých ráží.
V této době přestal být černý prach jedinou střelivinou a postupně ho nahradil výkonný bezdýmný prach nitrocelulózový nebo nitroglycerinový (dvousložkový).

Zpět na Menu

K řešení vyšších výkonů zbraní a zlepšení balistických vlastností byly vyvíjeny zbraně s menšími rážemi a nastal přechod k rážím menším než 10 mm. Celoolověná střela se při vyšší rychlosti nestačila zaříznout do drážek, docházelo ke stržení obvodu střely o drážkovaný vývrt a docházelo k nepřesné střelbě. V 80. letech 19. století se proto začalo lisovat olověné jádro do pláště z mědi, mosazi nebo později z tombaku a vznikla plášťovaná střela.

V druhé polovině 19. století a na přelomu 19. a 20. století byla realizována většina vynálezů v konstrukci různých mechanismů zbraní a v konstrukci střeliva tak, jak se používají dodnes.

Zpět na Menu

Zakázané zbraně a střelivo

Zbraněmi kategorie A jsou

a) zbraně
1. vojenské, včetně odpalovacích zařízení, s výjimkou pušek, pistolí a revolverů, ověřených pro civilní použití, pokud podléhají ověřování podle zvláštního právního předpisu,
2. samočinné,
3. vyrobené nebo upravené tak, že lze utajit jejich účel, nebo u kterých byly původní charakter a podoba změněny tak, aby se jejich použitím mohly způsobit těžší následky, anebo zbraně maskované jako jiné předměty (zákeřné zbraně),
4. palné nevyrobené z kovů, pokud nejsou identifikovatelné jako zbraně při kontrolách osob a zavazadel pomocí detekčních a rentgenových přístrojů,
5. plynové nebo expanzní, nejde-li o dovolené výrobní provedení,
6. střelná nástrahová zařízení a
7. s pevně vestavěnými tlumiči hluku výstřelu nebo s pevně vestavěnými laserovými zaměřovači;

b) střelivo
1. se střelou průbojnou, výbušnou nebo zápalnou,
2. pro krátké kulové zbraně se střelou šokovou nebo střelou určenou ke zvýšení ranivého účinku,
3. které neodpovídá dovolenému výrobnímu provedení, a
4. munice;
c) doplňky zbraní
1. tlumiče hluku výstřelu,
2. zaměřovače zbraní konstruované na principu noktovizorů a
3. laserové zaměřovače.

 

Zpět na Menu

Lovecké brokovnice, kulovnice, kombinované zbraně
běžné typy a ráže

Výběr zbraně

Při výběru zbraně můžeme volit mezi brokovnicí, kulovnicí, kombinovanou zbraní a zbraní pro kterou se vyrábějí výměnné kulové, brokové a kulobrokové hlavně. Dálší volbou může být samonabíjecí zbraň.
Výběr zbraně u níž můžeme použít kulobrokové hlavně má výhodu v její univerzálnosti, nevýhodu má v nižší přesnosti kulové hlavně, zejména při více výstřelech v kratším časovém úseku.

Spolehlivost a trvanlivost zbraně závisí na konstrukci závěru. Nejpevnější a nejtrvanlivější jsou závěry se dvěma háky pod hlavněmi v horní části doplněné uzamčením Greenerovým (Merkel) nebo Kerstenovým (Brno Super) nebo výstupkem typu Purdey (Brno ZP). Závěry s jedním hákem jištěným jediným klínem bez dalších uzamykacích prvků mají nižší životnost a dříve u nich mohou vznikat vůle. Na pevnost a trvanlivost závěru má vliv i vzdálenost uzamykacích prvků od osy hlavní. Čím je tato vzdálenost menší, tím je pevnost a trvanlivost větší.
Bezhákové závěry, uzamykané čepy v čele závěru, jsou k dřívějšímu vzniku závěrových vůlí náchylnější.

Závěr Greener je trojnásobný lůžkový závěr se dvěma uzamykacími prvky tvořenými prodlouženým podélným klínem doplněné svisle prodlouženou horní lištou jejímž otvorem příčně prochází uzamykací čep (Brokové dvojky Merkel).

Závěr Kersten je trojnásobný lůžkový závěr se dvěma uzamykacími prvky tvořenými prodlouženým podélným klínem dvojitě svisle prodlouženou horní lištou, jejímiž otvory příčně prochází uzamykací čep. Brokové kozlice (Ferlach) Kulové kozlice

Závěr Purdey je dvojnásobný lůžkový závěr uzamykaný prodlouženým uzamykacím klínem do dvojitého háku. (u dvojky ZP Brno se na zkosený výstupek nasouvá uzamykací klínek).

Závěr bezhákový - uzamykacími prvky jsou čepy vysouvané z čela baskule které zapadají do otvorů v čele hlavní (Bereta), zkosené výstupky v čele hlavní jsou uzamčeny v lůžku hlavní (Brno 500)

Závěr lůžkový s výklopným blokem používají kulovnice Blaser 95 a Merkel K1. Výklopný blok při uzavírání závěru zapadne do vybrání v hlavni. Uzamčením přímo v hlavni vzniká pevné a odolné spojení. Je zde eliminován vznik vůlí závěru. Konstrukce byla použita ve zbraních vyrobených ve zbrojovce v Suhlu jako závěr Simpson Jäger. Dnes se závěr s výklopným blokem pro svoje výhody značně rozšiřuje.

Závěr odsuvný otáčivý - varianty vycházejí ze závěru Mauser. Otáčí se celý při uzamykání a odemykání kolem podélné osy. Uzamyká se dvěma (symetricky umístěnými) ozuby do vybrání pouzdra závěru za nábojovou komorou a třetím ozubem do vybrání v zadní části pouzdra závěru. Nevýhodou je delší doba potřebná k přebití náboje (pootočení, odsunutí zpět, posunutí dopředu a pootočení) proti přímotažnému závěru a fakt, že montář dalekohledu může překážet při pohybu klikou závěru (to se řeší zmenšeným úhlem otáčení až na 50o. Výhodou je spolehlivost přebíjení, „odlepení“ náboje je usnadněno pákou, kterou tvoří klika proti poloměru náboje.

Závěr přímotažný - varianty vycházejí ze závěru Mannlicher. Výhodou je rychlost přebíjení náboje (pouze zatažení kliky dozadu a vrácení zpět) nevýhodou je možnost „přilepení“ nábojnice k nábojové komoře. Síla potřebná k uvolnění nábojnice není podporována pákou tak, jak je tomu u závěru otáčivého.

Chod závěru, spouští a pojistky musí být plynulý bez drhnutí.

Dalšími konstrukčními výhodami zbraně jsou spolehlivý napínací a bicí mechanizmus s vyhazovači vystřelených nábojnic, dělený a vyměnitelný hlavňový čep, jednospoušťový mechanizmus s možností předvolby hlavně pro první ránu, za podmínky, že druhou ránu lze odpálit nezávisle na výstřelu z první hlavně (v případě selhače), možnost výměnných zahrdlení, možnost použití nábojů s délkou nábojnice 70 i 76 mm Magnum a nábojů s ocelovými broky.
U brokovnice lze volit mezi rážemi 12, 16 a 20. Dříve nejrozšířenější ráž 16 je vytlačována výkonnější ráží 12. Přitom zbraňě s ráží 16 jsou lehčí a ovladatelnější než zbraně ráže 12. Zbraň s ráží 20 s délkou nábojové komory 76 mm si vybírají výteční střelci ženy a střelci menší postavy. Výkon těchto zbraní záleží na použití konkrétního druhu střeliva a může se vyrovnat ráži 16 a s některými druhy střeliva i ráži 12. Ráže 10 a méně výkonné ráže (24, 28, 32) u nás nejsou příliš rozšířené.

Volba mezi dvojkou a brokovou kozlicí je z hlediska výkonu zcela stejná ale kozlici je dobré zvolit když plánujeme v budoucnu přikoupit k této zbrani výměnné brokové nebo kulobrokové hlavně. Dvojka usnadňuje zamíření ale působení zpětného rázu při výstřelu jde kromě vzhůru také do strany.

Při výběru konkrétní brokovnice se musíme zaměřit na přilícitelnost zbraně. Ta je závislá na konstrukci pažby. I malé rozdíly v její délce, vyhnutí a zalomení mají na přesnost střelby pro různé tělesné proporce střelců ohromný vliv. Přilícitelnost je nejlepší ověřit následujícími způsoby:
1. Při vložení paty hlaviště pažby do ohbí lokte musíme snadno dosáhnout na přední spoušť. Protože délka pažby je pro přesnost střelby nejdůležitější ke zbraním je možné přikoupit výměnné botky ke korekci délky pažby podle délky paží a výšky postavy střelce.
2. Opakovaným nahozením zbraně do ramene při zamíření na stanovený cíl.

Je dobré ověřit i vyváženost zbraně. Zbraň uchopíme jednou rukou v místě hlavňového čepu a zbraň se nesmí převažovat k pažbě ani k hlavním.

Výkon brokovnice můžeme posuzovat podle hodnoty krytí a zhuštění které bychom měli získat s technickou dokumentací zbraně.
Vysoké hodnoty krytí (nad 65%) využije výborný střelec, pro dobrého střelce je vhodná hodnota krytí mezi 60% a 65%, pro průměrného 50% až 60% a slabého střelce 40% až 50%.
Čím vyšší je hodnota zhuštění, tím lepšího střelce je třeba k jejímu využití ale zároveň se se zvyšující hodnotou zhuštění prodlužuje účinná dálka střelby. Malé zhuštění (1,0 až 2,0) je výborné pro les, střední (2,0 až 3,0) je průměrné pro použití v lese i na poli, velké zhuštění (vice než 3,0) se hodí pro sportovní střelbu.

Zjišťování krytí a zhuštění u brokovnic
Při výstřelu brokového náboje z brokovnice se s rostoucí vzdáleností jednotlivé broky od sebe vzdalují a zmenšuje se jistota, že cíl bude zasažen dostatečným počtem broků. Abychom to mohli objektivně posoudit máme údaj, který je měřítkem pro posuzování hustoty broků v určité vzdálenosti od střelce. Nazývá se krytí brokovnice. Měří se výstřelem do několika terčů na smluvní vzdálenost 35 m nábojem s broky o průměru 3,5 mm.
Vyjadřuje se v % a říká nám kolik broků z celkového počtu broků v náboji zasáhlo v terči kruh o průměru 75 cm.

		       Počet broků v terči
      Krytí v %  =  ------------------------  X    100
		       Počet broků v náboji

Odečteme li od sebe nejvyšší a nejnižší zjištěnou hodnotu krytí, získáme tzv. pravidelnost krytí. Pravidelnost do 20% je považována za dobrou.

Dalším údajem, který se měří je zhuštění zásahů směrem ke středu brokového shluku.
Zhuštění zásahů se vypočítá z poměru zásahů v kruhu o průměru 37,5 cm k počtu zásahů ve zbývajícím mezikruží do průměru 75 cm. Používají se k tomu terče, které sloužily ke zjištění krytí.

                     
                       Počet zásahů v kruhu o průměru 37,5 cm  
      Zhuštění =  ------------------------------------------------- x  3
                       Počet zásahů v mezikruží mezi 37,5 a 75 cm

Krytí závisí na velikosti zahrdlení (čím větší klasické nebo náporové zahrdlení, tím vyšší krytí), na průměru použitých broků (čím větší průměr broků, tím vyšší krytí) a na tom, jestli je v náboji použit chránič broků.

Pro lov v poli a na kachny potřebujeme vyšší krytí a zhuštění, protože střílíme na větší vzdálenosti. S vyšší krytím a zhuštěním se pro průměrného střelce snižuje pravděpodobnost zásahu, protože brokový shluk má menší průměr.
Nižší krytí je vhodné při lovu v lese a na kratší vzdálenosti. Zbraň s nižším krytím vyhovuje slabším střelcům, na kratší vzdálenosti snadněji zasáhnou cíl. Na větší vzdálenosti jsou zbraně s nízkým krytím a zhuštěním nevhodné. Rozptyl je velký, nedojde k zásahu zvěře dostatečným počtem broků a nedocílí se potřebné ranivosti.

Ráž kulové zbraně volíme podle zamýšleného použití. Použití k odstřelu spárkaté zvěře je omezeno výkonem náboje a v některých zemích i ráží bez ohledu na výkon. (V Rakousku je lov spárkaté zvěře povolen s kulovnicí, jejíž minimální dopadová energie ve 100 metrech dosahuje 2000 Joulů pro jedince do hmotnosti 80 kg po vyvržení a 2500 Joulů pro jedince nad hmotnost 80 kg po vyvržení. V Belgii je pro lov černé povolená kulovnice s ráží minimálně 6,5 mm a s dopadovou energií na 100 metrech min. 2200 Joulů. V Německu a Lucembursku je to také minimálně 6,5 mm, V Anglii je povoleno lovit černou zvěř jen z kulovnice o ráži min. 7 mm.) a lze očekávat že omezení povolených ráží přijde i k nám.
Za univerzální ráže vhodné pro odstřel veškeré naší spárkaté lze považovat ráže 7x57, 7x57R, 7x64, 7x65R, .270 Win, .30-06 Sprg., 8x57 JS, 8x57 JRS, 8x64 S, .308 Win.
V myslivosti se sporadicky používají i zbraně s polygonním vývrtem. Drážkování je u nich nahrazeno zpracováním vnitřního průměru hlavně jako šroubovitě stočený mnohoúhelník se zaoblenými rohy.

Ověření nastřelení kulovnice. Je třeba dotáhnout upevnění montáže a puškohledu. Důkladně vyčistit zbraň a vytřít ji do sucha.

Pro nastřelení použít náboje, které budou použity k lovu. Použít měkkou podpěru a stabilní držení zbraně. Vypálit alespoň 3 rány na dobře vyznačený záměrný bod a vyhodnotit střední zásah. Seřídit puškohled tak, aby se kryl se záměrným bodem.Vypálit kontrolní výstřel.
S výhodou lze použít při nastřelení redukovanou vzdálenost za použití tabulek. Nastřelujeme na redukovanou vzdálenost 50 m. Zjistíme, jaké převýšení má mít v této vzdálenosti bod zásahu nad záměrným bodem pro nástřelnou vzdálenost a puškohled seřídíme tak, aby to splňoval.
Vyhodnocení středního zásahu provádíme tak, že kterékoliv dva průstřely terče spojíme a v polovině vzdálenosti mezi nimi uděláme značku. Tuto značku spojíme s dalším průstřelem a v 1/3 vzdálenosti od značky směrem k průstřelu vyznačíme další značku. Postup opakujeme a značku kterou jsme označili naposled spojíme s dalším průstřelem a od značky směrem k tomuto průstřelu označíme 1/4 vzdálenosti při spojení se čtvrtým průstřelem, 1/5 vzdálenosti při spojení s pátým průstřelem atd.

Zpět na Menu